Články

Mistrovství Evropy ve flyballu 2006, Francie

(nezkrácená verze článku napsaného pro časopis Pes - přítel člověka)

Malé normandské městečko Blainville sur Orne ležící mezi městem Caen a kanálem La Manche přivítalo během předposledního červencového víkendu flyballové fanatiky ze sedmi evropských zemí – Belgie, České republiky, Francie, Holandska, Německa, Rakouska a Švýcarska. Celkem se mistrovství zúčastnilo 36 družstev, z toho 22 belgických. Naši zemi letos reprezentovala hned tři pražská družstva – Hop Trop DREAMS, Hop Trop PRAGUE a Hop Trop SPRINTERS.

DREAMS odjížděli ve složení Michaela Bakrlíková+border kolie Bára, Lucie Planá+border kolie Terry, Jitka Slánská+border kolie Angee, Alena Králová+border kolie Attila, Petra Chalupníčková+kříženec Tim, Kateřina Meierová+Parson Russell teriér Jackie. Nabíječem byl Dan Bakrlík.

PRAGUE jeli ve složení Šárka Seemanová+border kolie Fessy, Ivana Vlasáková+belgický ovčák malinois Kitri, Martina Točeková +kříženec Jim, Kristýna Sulymová+kříženec Leo, Radka Rajdlová+malý knírač Pretty, Jitka Zedníková+Parson Russell teriér Anita. Nabíječkou byla Diana Vyskočilová.

SPRINTERS do Francie vyráželi v sestavě Jiří Macek+appenzellský salašnický pes Apollo a bígl Mates, Klára Macková+trpasličí pudl Baby, Markéta Šulcová+kříženec Robin, Markéta Korintová+border kolie Tara, Milena Vrbová+trpasličí pudl Ginny. Nabíječem byl Zdeněk Korint.

Česká družstva před cestou zdaleka nebyla v optimální pohodě – zdravotní problémy měli před turnajem hned tři psi, za jednoho z nich nakonec musel odcestovat náhradník. U několika fen navíc hrozilo, že začnou hárat, což by znamenalo konec nadějí na účast. Ani samotný odjezd nebyl bez problémů, neboť přistavený autobus byl v tak hrozném technickém stavu, že by 1 400 km dlouhou cestu pravděpodobně nevydržel. Na poslední chvíli jsme tedy sháněli jiný, čímž se odjezd zpozdil zhruba o dvanáct hodin. Firmě Planetline, která nakonec autobus během krátkého času zajistila, patří náš veliký dík.

Francouzští pořadatelé pojali celou akci opravdu velkolepě, nejen pokud šlo o propagaci (mnohé běhy snímala televize), ale i o ceremoniály. Turnaj byl v sobotu ráno zahájen slavnostním nástupem všech účastníků se psy na plochu stadionu, kde se později závodilo. Také nedělní vyhlášení výsledků proběhlo za účasti všech psů a psovodů. Dlužno dodat, že pro psy byly zmíněné slavnosti spíše ke škodě, neboť naprostá většina z nich byla natěšená na běhání a dávala to všemi možnými psími způsoby najevo.

Počasí flyballákům poměrně přálo – zatímco převážnou část Evropy sužovala nesnesitelná vedra, v místě konání turnaje se nepravidelně střídaly všechny druhy počasí od slunečna až po zataženo s větrem a bouřkami. Atmosféra celého turnaje byla úžasná, přestože diváci kvůli drobné chybě při propagaci akce dorazili ve větším počtu až v neděli.

Na velkých flyballových turnajích bývají družstva zařazována pořadatelem podle svých vstupních časů do tzv. divizí, aby se spolu pokud možno utkávaly výkonnostně srovnatelné týmy. Vstupní časy si určují družstva sama, s ohledem na své dosavadní výkony. Aby si však některé družstvo neurčilo příliš „měkký“ čas, i když má ve skutečnosti na víc, stanoví se pro každou divizi před zahájením turnaje tzv. mezní čas (break-out time). Ten nesmí družstvo překročit (tedy být rychlejší), jinak je penalizováno ztrátou běhu. Vstupní časy tak obvykle hodně vypovídají o výkonnosti jednotlivých družstev již před samotným turnajem.

Naše družstva byla se svými vstupními časy – DREAMS 18,95 sekundy, PRAGUE 19,70 sekundy, SPRINTERS 22,30 sekundy – zařazena na úplný konec druhé, třetí a šesté divize, a rozhodně tedy nepatřila mezi favority. Turnaj opět ovládli Belgičané, nejen co do počtu přihlášených družstev, ale i výkonnostně. V první divizi byla pouze jejich čtyři družstva, ve druhé divizi doplnili tři belgická družstva čeští DREAMS. Třetí divize byla asi nejvíc „mezinárodní“ - kromě dvou belgických do ní patřilo i nejlepší rakouské družstvo, nejlepší dvě německá družstva a čeští PRAGUE. V šesté divizi, kde závodili SPRINTERS, byla tři belgická družstva a s nimi i jedno německé.

Poprvé jsme také zažili, že se závodilo na dvou parkurech současně, což kladlo velké nároky na koordinaci našich pomocníků. Před každým rozběhem bylo totiž třeba přestavit překážky na výšku odpovídající tomu kterému družstvu, připevnit box a rychle nechat psy dráhu proběhnout. Na to vše mělo družstvo pouhopouhé dvě minuty! I přes perfektní souhru se nám několikrát stalo, že si dráhu nestihli zdaleka vyzkoušet všichni psi. Problémy měli zejména Sprinteři v 6. divizi, kterou posuzoval německý rozhodčí Günter Frechen. Již na podzimním turnaji v Giessenu, který rovněž pískal, jsme se přesvědčili, že je v takových situacích necitlivý a až zbytečně striktní, a totéž bohužel potvrdil i zde. U belgických rozhodčích, kteří posuzovali ve 2. a 3. divizi, jsme se s ničím takovým naštěstí nesetkali.

Novinkou bylo také to, že se po doběhu do cíle nesměli psi odměňovat jinak než hračkou či pochvalou - v prostoru parkuru bylo totiž zakázáno používat pamlsky. Většině psovodů toto opatření nevadilo, ale například pro majitele bíglů to znamenalo opustit ihned po doběhu psa do cíle parkur, rychle psa odměnit pamlskem a pak se s ním zase vrátit zpět a bleskově se přichystat k dalšímu běhu. Každý rozběh se totiž skládal minimálně ze tří bezprostředně následujících běhů, podle toho, jaký formát závodu byl pro danou divizi použit.

V sobotu dopoledne začaly v prvních třech divizích boje závodem Každý s každým (Round Robin). Družstva si připisovala dva body za vítězství v běhu, jeden bod za remízu a při prohře žádné body. O pořadí v divizích rozhodoval v první řadě celkový počet bodů, v případě shody potom nejlepší dosažený čas. V ostatních divizích se běhal Speed Trial, což je u nás zatím nepříliš známá obdoba závodu Round Robin, kde o pořadí družstev rozhoduje nejlepší dosažený čas a nikoliv získané body. Umístění po první části turnaje, která končila až v neděli dopoledne, mělo vliv na nasazení družstev do závěrečných bojů. Nejúspěšnější družstvo mělo teoretickou šanci vyhnout se silným soupeřům a nastoupit proti těm relativně slabším. Byla to však opravdu jen teorie, neboť ne všechna družstva nasadila do první části turnaje svou nejsilnější sestavu a běhala na doraz. Program byl velmi náročný a všem bylo jasné, že uspět může jen ten, kdo ušetří dostatek sil na neděli.

Ve skvělém světle se v Round Robin předvedli DREAMS, kteří ze svých pěti rozběhů neprohráli ani jediný! Něco takového jsme nečekali ani my, ani soupeři. Celkově Dreamsové získali 28 bodů, tedy stejný počet jako belgičtí Black Brains 3. Ti však měli o jednu jedinou setinku sekundy (!) lepší čas, čímž odsunuli české družstvo na 2. místo. Ještě potěšitelnější bylo, že se Dreamsům v sobotu podařilo hned třikrát překonat do té doby platný český rekord a v sestavě Bára-Terry-Angee-Jackie posunuli jeho hranici až na úžasných 18,58 sekundy.

O něco hůře na tom byli PRAGUE. Začali sice několika devatenáctisekundovými časy, což bylo vynikající, neboť do té doby na turnajích prolomili dvacetisekundovou hranici pouze jedinkrát, a najednou se jim „devatenáctky“ dařily i v jejich slabší sestavě! Pak však přišly problémy – jinak skvělá border kolie Fessy začala při návratu od boxu do cíle běhat mimo překážky. Důvod byl jasný - před pár měsíci se Fessy při těsném střídání téměř srazila s jiným psem, vzápětí následovala (mimo flyballové dráhy, při běžné procházce) ošklivá srážka s německým ovčákem, a od té doby je Fessy o poznání opatrnější. Další dva rozběhy tedy družstvo obětovalo na to, aby se fenka psychicky srovnala a při jejím střídání s křížencem Jimem se úmyslně nechávala velká mezera, což samozřejmě znamenalo i značnou časovou ztrátu a následnou prohru. Ale chleba se měl lámat až v neděli, a bez rychlé Fessy by družstvo nemělo de facto žádnou šanci na úspěch. Bylo tedy lepší přijít o body v sobotu než mít téměř jisté chyby v neděli. Poslední místo v šestičlenné divizi sice vypadalo hrozivě, ale nejlepší čas 19,35 napovídal, že družstvo je jinak skvěle připravené.

Ani SPRINTERS se v první části turnaje nenechali zahanbit, i když právě oni na tom byli - co do nasazení do divizí – z našich družstev nejhůř. Už podle vstupních časů totiž ztráceli na nejlepší družstvo ve své divizi 1,30 sekundy, což je ve flyballu citelný výkonnostní rozdíl. Sprinteři však bojovali a dokonce se jim povedlo zlepšit jejich vlastní rekord až na 21,28 sekundy, a to byl obrovský skok kupředu. Po první části turnaje pro ně tento čas nicméně znamenal až čtvrté místo, neboť tři další družstva se dostala po 21 sekund. Mohli jsme jen spekulovat o tom, zda Sprinteři nedosáhli ve skutečnosti času ještě lepšího. Hned v prvním sobotním rozběhu totiž došlo k selhání EJS, elektronického zařízení měřícího čas a hlídajícího správnost střídání psů na trati. Velmi pohledný a rychlý běh tak byl místo hodnoty v sekundách zapsán pouze zkratkou nt (no time), a naše protesty nebyly nic platné.

Právě Sprinteři zahajovali jako první z českých družstev nedělní závod Na dvě prohry (Double Elimination). Jejich soupeřem byli němečtí Polderspringers. Očekávali jsme velmi vyrovnaný souboj s dobrým koncem pro naše družstvo, neboť to v silách Sprinterů teoreticky bylo. Štěstí však tentokrát nestálo při nás - stačilo několik předčasných střídání a soupeř zvítězil v těsném poměru 3:2. V dalším kole se Sprinteři utkali „o bytí a nebytí“ v turnaji s belgickými 2 Crazy 2 See a bylo jasné, že ten, kdo prohraje, z turnaje vypadává. Tentokrát to byly pomalé starty, které rozhodly o osudu českého družstva. Po prohře 0:3 se tedy Sprinteři s turnajem rozloučili a obsadili ve své divizi páté místo. Potěšitelné však bylo, že i v posledním rozběhu, kdy už byla na psech znát únava, dokázali zaběhnout velmi kvalitní čas 21,60 sekundy.

Ani Dreamsům se v prvním kole Double Elimination nedařilo a po jejich prvním rozběhu proti belgickým Happy Familys nezbylo než kroutit hlavou nad tím, kolik smůly se dokázalo na družstvo najednou nalepit. Do té doby spolehlivým psům totiž náhle padaly míčky, perfektně nacvičené těsné střídačky vycházely jako předčasné, a když jinak naprosto bezchybný nabíječ zapomněl včas vložit míček do boxu, byla prohra neodvratná. Stejně jako předtím Sprintery čekal tedy i Dreamsy souboj o další setrvání v turnaji. Soupeřem jim bylo belgické družstvo Funny Jumpers, které v prvním kole prohrálo s Black Brains 3 a které také potřebovalo vyhrát, aby z turnaje nevypadlo. Český tým se však dokázal opět semknout a své belgické soupeře jednoznačně porazil v poměru 3:0.

V dalším rozběhu Dreams znovu narazili na Happy Familys, kteří ve druhém kole utrpěli porážku s Black Brains 3. Slabší chvilku si bohužel vybrala do té doby skvělá Jackie, fenka Parson Russell teriéra. Chytila míček z boxu a místo toho, aby jej donesla do cíle, urputně s ním zaklepala, až se dostala mimo překážky a prakticky se zastavila. Významně přitom pohlédla na svého soupeře na druhé dráze, jako by se mu chtěla pochlubit, že je to ona, kdo kořišt ulovil a zabil... jenomže soupeř už mezitím dávno uháněl do cíle. Na první pohled to bylo velmi roztomilé a obecenstvu se její kousek nesmírně líbil. Méně spokojená už byla její panička, neboť tento drobný výstřelek znamenal pro družstvo ztrátu běhu. Marné bylo utěšování, že jakkoliv jsou naši psi dokonalí, jsou to stále psi a téměř všichni jsou na dráze občas schopni vymyslet neuvěřitelné věci.

Místo Jackie tedy pro jistotu nastoupil do dalšího běhu kříženec Tim, a drama pokračovalo. Běh obou soupeřících družstev byl vyrovnaný od začátku do konce, Belgičané však byli tentokrát přece jen o kousíček, konkrétně o tři setinky sekundy, rychlejší. Dreamsům v sestavě Terry-Angee-Attila-Tim nepomohl ani fakt, že svým fantastickým výkonem opět zlepšili český rekord, který tak dosáhl hodnoty 18,50 sekundy. Třetí místo ve 2. divizi je však bezesporu velkým úspěchem a DREAMS se mohou navíc pochlubit tím, že obhájili svou pozici nejrychlejšího nebelgického družstva. Celkovými vítězi 2. divize se stali belgičtí Black Brains 3.

Ve srovnání s předchozími rozběhy, ve kterých úmyslně šetřili border kolii Fessy, vlétli PRAGUE do Double Elimination jako smršť. V prvním rozběhu porazili zbytečně chybující 2 Fast 2 See a ve složení Fessy-Jim-Leo-Pretty zaběhli svůj nejrychlejší čas v historii – 19,07 sekundy. I přihlížející členové německých Ball-Amazonen, se kterými členové skupiny Flyball Hop Trop udržují od podzimu loňského roku velmi přátelské vztahy, překvapeně konstatovali: „Tak tohle je tedy skutečná tvář vašeho družstva!“

Právě zmíněné německé družstvo bylo soupeřem PRAGUE hned v následujícím rozběhu, a ačkoliv Češi opět předvedli vynikající výkon, na vítězství to tentokrát nestačilo. Ball-Amazonen totiž mimo jiné zaběhli svůj prozatím nejlepší čas a zlepšili německý rekord na 18,78 sekundy. V dalším rozběhu tedy nastoupili PRAGUE proti belgickým Bandits s vědomím, že už nesmějí prohrát, jinak v turnaji končí. Podobná hrozba však visela i nad Bandity, kteří hned v prvním kole prohráli s německými Quickstep!Flyballteam.

Situace se zpočátku pro české družstvo vůbec nevyvíjela dobře – soupeř vedl už 2:0 a stačil mu jediný vyhraný běh, aby Čechy vyřadil a postoupil dále. PRAGUE však prokázali obrovskou morální sílu, otočili poměr běhů ve svůj prospěch a doslova vydřeli vítězství v poměru 3:2.

Další rozběh je znovu svedl dohromady s belgickými 2 Fast 2 See. V té chvíli už byli PRAGUE posledním českým zástupcem v závěrečných bojích a členové zbývajících dvou družstev při jejich povzbuzování nešetřili energií ani hlasivkami. A snad i díky tomu dokázali Češi stejně jako v minulém kole i tentokrát zvrátit průběh rozběhu z nepříznivých 0:2 na konečných 3:2.

Už už se zdálo, že k podobnému senzačnímu obratu dojde i v následujícím souboji s německými Ball-Amazonen. Byli to však nakonec Němci, kdo vyhrál poslední z pěti dramatických běhů a postoupil do finále divize. České družstvo stála vydřená vítězství v předchozích dvou rozbězích přece jen hodně sil, a ty pak v rozhodujících chvílích chyběly. Pro Hop Trop PRAGUE znamenalo nicméně konečné třetí místo ve 3. divizi obrovský a nečekaný úspěch – vždyť za nimi zůstala obě skvělá belgická družstva a spolu s nimi i jedno německé! Družstvo Ball-Amazonen, nakonec ve finále podlehlo rakouským Carinthian Flyball Team a obsadilo tak druhé místo.

Vítězem 1. divize a tedy i mistrem Evropy se stalo belgické družstvo Black Brains 1, které v průběhu turnaje několikrát posunulo hranici evropského rekordu až na současných 16,83 sekundy. Zdá se však, že v silách tohoto družstva bude v brzké době ještě další zlepšení.

Česká republika měla na tomto vrcholném evropském flyballovém turnaji své zastoupení i mezi rozhodčími – Diana Vyskočilová posuzovala jako startovní rozhodčí 4. divizi, a byla to pro ni určitě cenná zkušenost. „Rozhodně jsem nečekala, že budu mít takové problémy s belgickým EJS, elektronikou, která hlídá střídání a měří čas,“ konstatovala trochu rozmrzele už po prvních sobotních rozbězích. „Naše EJS je daleko propracovanější a chytřejší, myslím, že v tomhle by se už od nás Belgičané mohli učit.“

Hodnocení flyballových úspěchů se nikdy nedá založit na vyzdvihování zásluh jednotlivců, aniž bychom zároveň neukřivdili zbývajícím členům družstva. Flyball je prostě kolektivní sport, ve kterém je skvělý výkon každého jednotlivce základním předpokladem pro úspěch celého družstva. Přesně tohle platí i o účasti českých družstev na letošním Mistrovství Evropy. Vždyť koho ocenit dříve – dlouholeté zkušené opory, které podržely družstvo i tentokrát, anebo nováčky, kteří se dokázali do týmu začlenit, jako by v něm běhali odjakživa? Nebo nabíječe, bez jejichž dokonalé spolupráce a neviditelné dřiny by se ani jedno družstvo neobešlo? Či snad vyzdvihnout ty, kdo se podíleli na přípravě družstev a jejichž zásluhou jsme mohli trénovat s využitím nejmodernější techniky? Pochvalu za skvělé výkony a neuvěřitelné nasazení si podle mne zaslouží úplně všichni... Jenom poděkování sponzorům je věc jasná a nesporná – na naší účasti měly letos zásluhu Purina DOG CHOW, generální sponzor českého flyballu, Český kynologický svaz, dále firma FOTOLAB a v neposlední řadě i společnost Zero DC, která vybavila naše pejsky slušivými a praktickými postroji.

Co tedy říci závěrem? Letošní mistrovství Evropy potvrdilo, že český flyball kráčí správným směrem a že se pro flyballově vyspělé země stáváme opravdu rovnocenným soupeřem. Svědčí o tom i fakt, že Belgičané letos vůbec poprvé projevili zájem o účast na některém z českých turnajů. Za nimi a za Brity jsme sice stále o krůček pozadu, avšak zároveň si udržujeme mírný náskok před Němci a Rakušany. Nezbytná je ovšem podle mého názoru častější konfrontace se zahraničím, neboť jen tak se můžeme dále zlepšovat. Obvyklá konkurence na našich domácích turnajích, kde se týmy navzájem velmi dobře znají a těžko se něčím překvapí, nenutí až na drobné výjimky družstva k tomu, aby ze sebe vydávala opravdové maximum.

Velkým plusem je, že můžeme při přípravě využít EJS, elektronické zařízení kontrolující střídání psů na startovní/cílové čáře. Zkušení belgičtí trenéři, kteří ještě před dvěma lety rozpažili po každém střídání našich psů, aby nám naznačili, jak obrovská tam byla rezerva, letos při našich bězích jen uznale pokyvovali hlavami... A jak se zdá, umíme už také správně načasovat formu našich čtyřnohých svěřenců.

V příštím roce se má mistrovství Evropy konat ve Velké Británii a prozatím není pravděpodobné, že na něj česká družstva pojedou. Jako mnohem lákavější se však jeví možnost uspořádat toto mistrovství v roce 2008 u nás v České republice. K tomu potřebujeme jen několik „maličkostí“ – partu nadšených a obětavých lidí, dostatečně velký prostor se zázemím a silné sponzory. To první už máme, a vy nám, prosím, držte palce, abychom sehnali i to ostatní.

Závěrečné foto české výpravy